Stříbro

Pochopitelně jsme se čas od času
v podzemí potkávali s jinými sběrateli.
Někdy se podařilo navázat kontakt a
vznikaly pracovní týmy, které podle
možností, a s ohledem na vzdálenost
od bydliště a čas, budovaly dle plánů
L.R. Plzeňáci by mohli vyprávět. Pravda
ale je, že některá přátelství vydržela dodnes.

foto - první křížení těsně u III.šachty - Leo
v místě bývalé šachty Friedlich Tag (1980)

Akce trvaly velmi často několik dní a tak
jsme si vybudovali poval na kterém se
spalo. Možná, že někdo z Vás zavzpomíná.
Moje nejdelší akce trvala čtyři dny (mezi
vánocemi a Silvestrem). A musím říci, že
dodnes na ni s kamarádem vzpomínáme.
Mimo jiné na to, jak jsme se za udiveného
přihlížení turistů, kteří byli na vánoční procházce,
myli po vyfárání v řece. Aby nás pustili do vlaku.

foto - poval mezi 9 komínem a jámou I (OLZ)
3.patro štola Oberlangenzug - sever (1981)

Toto byl výsledek naší čtyřdenní akce.
Ve dvou jsme nanosili materiál a začali
stavět toto přemostění. Byla to asi největší
trubková akce na lokalitě. Podpěrný pilíř již
stál, ten stavěla jiná parta. Byli jsme mladí,
svobodní, bezdětní a hlavně správně minera -
logicky zapálení. Hnáni vidinou galenitů jako
pěst velkých, cerusitů na palec, pyromorfitů,
barytů a překrásných křemenů.

foto - štola Oberlangenzug - jih 1.patro (1981)

Obrovské dutiny ve Stříbře byly.
V říjnu 1874 byla severně od šachty
Frischglück, pod úrovní dědičné štoly,
nafáraná dutina o rozměrech přibližně
10 x 5 x 2-6 metrů. Strop a boky byly z
části opadány vlivem rozkladu břidlice.
Přesto se v dutině mohlo pohybovat 9 lidí.

foto - ,,hluboký most,, OLZ - jih 1.patro (1981)

Ve stropě byly krystaly křemene o
velikosti 3 - 5 cm, krystaly galenitu
o hraně až 15 cm, neporostlé, lesklé.
Dále zde byl baryt, ve skvělých ledvini -
tých, krápnikovitých a kulovitých útvarech.
Žíla čistého galenitu byla až 2 m mocná.
Vytěženo přes 1250 metrických centů rudy.

foto - pilíř přemostění OLZ - jih 1.patro (1981)

Nejstarší zaznamenaná zpráva o
velké drúze je z 16.10.1872. Byla
na jižní čelbě Prokopské dědičné
štoly, asi 230 m od šachty Frischglück.
Dutina byla dlouhá skoro 15 m, široká
2 až 3 metry a od počvy vysoká 4 metry.
Krychle galenitu o hraně 10 - 15 cm.
Vyčištění a těžba zabrala 4 lidem 3 týdny,
získáno bylo přes 250 tun rudy.

foto - hraniční komín OLZ - ULZ pod 1.patrem (1981)

Tak jako každý důl, i Stříbro
mělo svoje horší a lepší časy.
V roce 1726 dal nejvyšší mincmistr
příkaz k úplnému zavření dolů. Ale
již kolem roku 1850 pracuje na dolech
skoro 600 lidí. Zdá se však, že rok
1975 byl pro ložisko rokem posledním.

foto - výdřeva na ULZ - jih 1.patro (1980)

Stříbro je moje velmi oblíbená lokalita.
Krásné kameny, nádherné podzemí,
vzpomínka na kamarády, na mládí...
Věřím, že to ve stříbrském podzemí stále
žije a nemyslím tím turistický ruch.
Jsou nesmyslné řeči o tom, že sběratelé
ničí montánní památky a rabují doly. Ty
otevřeli vždy lidé a s různým úspěchem
v nich pracovali. Protože důl není jeskyně.
A tak všem sběratelům přeji upřímné
Zdař Bůh