Posledním průzkumným místem bylo
Nifelské pásmo. Často bývá psáno i
Niflerské. Těžko říci, co je správně,
ale již první záznam o Nifli je z roku
1442. O dolu Nifle se trochu podrobněji
píše až v roce 1558 (důl je sice bohatý
na rudu, ale ta je černá a neodplatná).
Ve zprávě z roku 1558 se píše, že se
pronajímá důl Nifle i s dědičnou štolou.
Je tedy jasné, že na pásmu bylo více
šachet. Jména některých se zachovala:
Smolík, starý Zejdl, Dyr, Nikl, Čiré pole,
Ježek, Ruce pryč, Selka, Lorenc a Linhart.
Starci zde prý rubali rudu o obsahu
stříbra 3500 - 5100 g/t. Ale jinak -
jako ve všech Turkaňských dolech
- těžily se zde hlavně kyzy. Těžba
zde probíhala se střídavým úspěchem
asi do poloviny 18. století.
Štola 14.pomocníků ve vzdálenosti
asi 2 000 m od ústí kříží Skaleckou
štolu. Je to další nedostupné pásmo.
Skalecké pásmo bylo objeveno jako
poslední na Turkaňku. V roce 1733
při hloubení studny ve dvoře Skalka.
A tak jen foto...
... a to je pohled do Skalecké štoly.
Dějiny dolování v Kutné Hoře jsou
velkou kronikou života středověkých
havířů, ale i kronikou celé země České.
Těchto pár obrázků z jedné malé části
Kutné Hory jen lehce naznačuje
jak slavné doly to byly.
V povídání jsem použil údaje z knih
Jan Kořán - Dějiny dolování v rudním
okrsku kutnohorském
F.B.Vrátný - Sláva a zánik kutnohorského
dolování od roku 985 do roku 1991
Dr.F.Oraský Csc. - Tisíc let kutnohorského
dolování a mincování
Vřele doporučuji přečíst. Zdař Bůh